Kam pádíš, naše zdravotnictví?
Události minulých dnů mne zavedly do nemocnice. Ne jako pacienta, ale jako člověka chodícího na návštěvu k nemocnému. Bohužel tím nemocným byl můj tatínek a možná i proto na mne tak silně doléhaly poměry panující v nemocnici. Sama sebe jsem se musela mnohokrát ptát, kam zmizela lidská důstojnost.
Tři příklady za vše:
1) Sestřičky se neobtěžují zavírat za sebou dveře do pokojů, takže sedíte u nemocného a kolem kotníků vám hlízdá průvan. A nejen to. Posadí nemocného na tzv. "gramofon", což je jakási židle s nočníkem a nemocný, který není schopen si dojít na toalety, takto vykonává svou potřebu. Na očích všech, kteří jdou po chodbě. Neb se zásadně nezavírají dveře. Už takto dost trapná situace je tím ještě trapnější.
2) Pacient, který není schopný se na posteli ani obrátit, dostane oběd na stolek a po chvíli to odnesou, aniž by se někdo obtěžoval zjistit, zda vůbec něco snědl. Jak by mohl, když se ani neposadí !!! Ok, dáme mu nutridrink. Na stolek samozřejmě. A pak se před všemi návštěvami v pokoji "upřímně" diví, že "stolice nebyla?" Z čeho asi???
3) Pacient přijatý k hospitalizaci v pondělí ještě ve středu bloumá po chodbách ve slipech a bavlněném tričku s krátkými rukávy. Bez pyžamových kalhot, bez županu. V lednu. Taky super stav, že?
Chodili jsme za tátou denně tři týdny. V různou denní dobu. Za celou dobu jsem měla "tu čest" vidět sestřičku pouze když jsem šla půjčit na sesternu umělohmotnou lžičku, neboť nás nenapadlo ji přivézt sebou.
Je mi z toho smutno. Mám pocit, že když jdu se psem k veterináři, má lepší péči :(
