Charlottu nelze nemilovat
My, holky, jsme vesměs tvořilky. Tedy já se Charlottou zcela jistě. Jak se nám smějí známí, dokážeme prý i z hadru na podlahu vyrobit vkusný náhrdelník. Máme tak nějak od Boha dány šikovné ručičky, nápady, invenci a věci podobné. Čmuch, čmuch, něco tu smrdí. Že by samochvála? :D
Že jsem propadla keramice, to již pravidelný čtenář mého blogu ví. Hodně mě to baví, ale je pravda, že by nad mými výrobky (zvláště nad zvířátky) profesor Knížák nepadal údivem do bezvědomí. No možná by padal...., ale důvodem by nebylo ohromení....no možná by to bylo ohromením, ale ........ Prostě ne každý můj pes na první pohled připomíná psa. Ne každý můj zajíc má ouška v normě. Ale jak s oblibou říkám: "Nejsem v odborech, tak si můžu tvořit jak chci!". Když jsem jako svůj první výrobek vytvořila sedící kočičku s pruhovaným ocáskem otočený ladně kolem těla a pyšně jsem ji ukázala Charlottě, proběhl následují rozhovor:
Matylda pyšně: "Hele, co jsem ukeramikovala."
Charlotta obdivně a s nadšením: "Jéééé, to je krááásný!" a dále zcela rozpačitě a tázavě:"Co to jé?"
M: "To je kočka."
Ch. překvapeně: "Tohle je kočka??"
M: "No, to je kočka."
Ch: "Jo túto je kočka???? A proč má kolem sebe ten kruh?"
M: "Jakej kruh?"
Ch.: "No túto. Túto pruhovaný."
M. rezignovaně: "To pruhovaný je ocas!"
Ch. zcela nevěřícně: "Túto pruhovaný je ocas???? a pak nadšeně, jakoby nic hezčího nikdy neviděla, dodala: "Jéé, to je krásný!"
No a pak ji nemilujte !!!
