Charlotta nikdy neklame
Když vám není do smíchu, je fajn mít někoho, kdo udělá cokoli, jen aby vás rozesmál.
Má přítelkyně nastoupila do nového zaměstnání. Uspěla v náročném konkurzu na pokladní v České spořitelně. Prošla všelijakým školením, nalejvárnami vč. toho, co dělat, je-li banka přepadena a bravurně vše završila závěrečnými testy. V tuto dobu již je natolik proškolená, že usedla sama za přepážku a začala.
Neb jsme téměř denně v kontaktu (ten internet je fakt super věc, že), měla jsem události vždy přímo z první ruky. Takže vám dopřeju náš hovor před první samostanou službou na pokladně:
Matylda: "Zítra už budeš na přepážce sama?"
Charlotta: "Dopo ve dvou, odpo sama".
M: "Ty jsi šikovná, to dáš. A kdyby přišli lupiči, tak nejdřív znásilnit. Nezapomeň."
CH: "Tím bych je tak v šokovala, že by zapomněli proč přišli. A chtěli by ještě pojistit."
A v tomto duchu pokračujeme dodnes :) Já mám neradostné období, ale Charlotta se činí o sto šest, aby mi vykouzlila na tváři úsměv. No uznejte ...
CH: "Už chodím na směny, heč. Makám jak barevná."
M: "Tjo. A už pracuješ bez dozoru?"
Ch: "Jo, ale trošku mě hlídají přes uličku. Už jsem přišla o 2 tisíce, naštěstí mi je paní vrátila. A také jsem spustila tichý poplach. Hned druhý den ráno, kdy byla v Praze přepadená Spořka. I 60ti léta vrátná se proběhla. Včetně manažerky.
M: "Co ty všechno nedokážeš!! Dobu si teda umíš vybrat super. Evakuace? A přijela i zásahovka?"
CH: "To ne. Hned se to rušilo. A já se tvářila hodně zkroušeně."
M: "Škoda. Kdyby tam ještě vrhnul major Maixner, to by bylo teprve vzrůšo."
Děkuju, Charlottko, hned je mi líp. A jestli to u vás někoho pohoršilo, tak věř, že já se tady od srdce směju.
