Dítě s vlastním názorem
Moje kamarádka má dceru. A ta, jako každé dítě, chtěla zvířátko. Tak dostala morče, teda morčici, morčákovou, paní morče či jak se říká samici od morčete. Prostě TU morče. A dloooouho jí říkala Hvězdulka. Brala si ji na zahradu, která byla společná pro několik obytných domů a kam tedy logicky i vedla většina oken bytů z těch domů.
Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby ji jednoho krásného dne nepřejmenovala a Hvězdulka i s novým jménem nevzala na zahradě roha. A tak malá holčička, cca 4-5 let, chodila po zahradě, hledala a volala na morčátko novým jménem: "Pizdoooo!", "Pizdulkooooo!"
Má kamarádka neomylně poznala hlas svého potomka, ale nějak se jí nezdálo to jméno, které holčička z plna hrdla vyřvávala. Pak pochopila, orosila se, co na to asi sousedi a letěla za holčičkou na zahradu, kde se jí snažila domluvit, že pro zvířátko nezvolila zrovna hezké jméno.
Dítě se na ni podívala svýma obrovskýma očima a pravilo: "Je to moje molče? Je!! Tak jí můžu zíkat, jak chci já !! Důlezitý je, aby se mi Pizda neztlatila na fult"
A bylo po diskusi :)
