Když se cizinec zeptá na cestu....
Taky se vám stává, že kdykoli potkáte cizince, který se ptá na cestu, v hlavě vám plynou souvislá souvětí ve třech světových jazycích, ale z pusy padají perly, na kterými by se držela za hlavu i učitelka v pomocné škole? Jak nám ale vždy kladla na srdce paní učitelka, na cizince hlavně hovořit zřetelně a pomalu. Takže vznikají situace podobné této:
Mou známou potkali v Českém Krumlově nejspíš Japonci a ptali se anglicky na cestu kamsi. A ona, čerstvě po jazykovém kurzu angličtiny, plná znalostí a elánu, zřetelně artikulujíc a pomááliiiinku, rukama nohama si pomáhajíc, začala vysvětlovat: "Kdyyyyž ....půůůjdete.... přes tooooohle...náááměstííí.... frštéhen ? Přes tendlecten plac...." a prstíkem píchla do prostoru kamsi nad náměstí a pokračovala: "Táámtou .....úúličkou..... a dááááte se......trooooošku do kooopce......" a rukou naznačila, jak strmé je asi tak to stoupání a jak to bude namáhavé. "Kdyyyž....potoooom....dóójdeeetee.... k hospodě u Dvou Marií" a strčila jim před nos dva prsty, pak si ladně objela dlaněmi tělo, v partii prsou to patřičně přehnala a zatvářila se svůdně. A stále pomaleji a zřetelněji pokračovala: "Takže kdyyyž ....už....... buuudetee....u muuuzea......tak tudy neeee!!"
A Japonci bloudí Krumlovem dodnes :)