Jiráskův Hronov nanečisto
Minule jsem vám přiblížila, jak probíhala příprava relaxačně-naučného víkendu taneční skupiny Artróza (viz příspěvek s názvem Klub zpovykaných žen). Tak už to máme za sebou. Z původního plánu zbyl pouze termín. Nebyly jsme ani v Konstantinkách, v Písku, pod Čerchovem, ani v Třeboni, ale rozjely jsme se do Bečova nad Teplou. K Charlottině lítosti se žádný lom, ani pískovcové skály nekonaly, za to jsme shlédly slavný relikviář sv. Maura, prohlédly si krásné městečko Loket a mj. vylezly i na šroubovitou rozhlednu u Krásna. Popravdě - na krásenskou rozhlednu vylezly pouze některé z nás. Ty statečné. Mě a ostatním strašpytlíkům se hlava točila i na lavičce pod rozhlednou. Po večerech jsme pindaly, tvořily a HLAVNĚ - hrály divadlo.
Dvě z nás totiž měly nedávno narozeniny a tak se rozhodlo, že zbytek ansáblu na počest oslavenkyň sehraje divadélko. Pro každou extra. Aby jedné nebo druhé nebylo líto. Přípravy probíhaly v přísném utajení před oslavenkyněmi, což samo o sobě byl oříšek. První večer byla na programu Pohádka o Pejskovi a Kočičce - jak pekli dort (o tomto nesměla vědět Joly - 1. oslavenkyně), druhý večer byl ve znamení vojenského výcviku, o čemž nesměla vědět Matylda - oslavenkyně č. 2. Myslím, že děvčata absolvovala nějaký rychlokurz u Mata Hari, neboť jejich konspirační schopnosti dosahovaly špičkových kvalit :) Při nakládání věcí do auta Matyldu zaujaly již naložené klacky se šňůrkou (provizorní samopaly) a volně ložené vojenské boty. Dotaz "Na co to vezem?" Charlotta zahrála do autu a pravila, že vezla nějakého kamaráda a ten si tam boty zapomněl. Hned potom na první benzince vytáhla Saša před Joly knižku O pejskovi a kočičce, načež jí to Charlotta hbitě a zcela "nenápadně" vyrvala z ruky a s hrozivým výrazem ve tváři knihu mrskla zpátky do kufru. V tomto duchu se to neslo zhruba celé, takže by jen momentálně retardovaný nepochopil, že ty stvůry něco kujou :) Ale my nééé, neb blahoslavení chudí duchem...
No ale představení to bylo veliké !!! Kočička byla elegantně krásná a Pejsek se pyšnil avantgardně vytvořeným ocáskem.
Měli zástěrky, misky a vařečky, rum i smetanu, vanilku i cukr, vajíčka
opravdová i
umělá a v přímém přenosu umíchali opravdový poživatelný vaječňák. Když "dort"
dovařili, musel vychladnout a Pejsek s Kočičkou si zatím šli hrát. A tady přišla má
chvíle. Byla mi svěřena rovnou trojrole - měla jsem ztvárnit zvířátka a děti, se kterými
si Pejsek s Kočičkou hráli než dort vystydl. (Kdybyste měli problém poznat, co je to
za zvířátko, tak jsem ježek). 
Mezitím samozřejmě musel přijít i Velký zlý pes, který dort snědl a pak chcípal ve křoví, což v podání Míny bylo odbornou porotou nominováno na Oskara.
Vypravěčka - Ovčí babička Zuzi - četla text pohádky z originál knížky tak procítěně, že jedno oko nezůstalo suché.
Škoda, že už nedávají na žádném TV programu Nedělní chvilku poezie.. Ukápla by nejedna slza dojetí. S natáčkami na kudrnách, s nohama v kostkovaných papučích s přezkou, ladně položenýma na stole mezi křupkama a koláčema a s pletením v ruce byla lepší než pan Chudík.
Druhý večer to vypadalo, že jsme se vyblbly tzv. do foroty, ale kdepááák. Do 22 hod jsme v klídku a družném rozhovoru navlékaly korálky a drátovaly. Pak, místo aby se šlo spořádaně spát, byla Matylda usazena v obýváku a po chvíli započalo představení č. 2. Do místnosti vtrhla pod velením Charlotty dívčí vojenská jednotka, aby sehrála epizodu s názvem "Rok na vojně". Podotýkám, že v obýváku byla dřevěná podlaha, bydlely jsme v poschodí a hérečky měly všechny na nohou pravé vojenské kanady. Byl to takový rachot, že ostatní hosté penzionu zděšeně vybíhají v nočních košilích na ulici v domnění, že Mao-ce Tung napadl Bečov.
Co vám budu dlouze vyprávět! Byla to dokonalost sama! Předvedly všechno: pořadovku, cvičení se zbraní, útok na kótu i chemický poplach. Tam se malá nedokonalost vloudila, neb při povelu "Plyn! Masky nasadit!" příslušnice vojenské jednotky vytáhly z baťůžků masky na karneval a na
postelové hrátky.
Také povel "K zemi! Zalehnout!" si některé vysvětlily po svém a zalehly na záda. Inu, zvyk je železná košile :)
Konečně jsem pochopila, proč auta seděla na zástěrkách ještě dřív než se nalodily osádky. Vždyť se kromě divadelních rekvizit a různých propriet na "dort" vezlo snad všechno, co je ve výzbroji naší armády. Od polních lopatek po Migy a lokátory Věra. Ale ta sranda za to stála! Příště, holky, zaútočíme na Jiráskův Hronov.
