Matyldin blog

Když jsem před nedávnem zveřejnila na FB fotky, kde si s dcerou zkoušíme bláznivé čepice, a přidala řečnickou otázku "Kdy já dostanu rozum?", ozvala se vzápětí má dlouholetá kamarádka s komentářem, že "Ty? Ty nikdy !!" Ivi, tys nepochopila, že jsem o žádnou odpověď nestála!! Ale v této souvislosti vám musím něco vyprávět.  

Moje 76-letá maminka bydlí na malé vesničce, kde se všichni navzájem znají a vidí si takříkajíc do talíře. Jednou jsem u ní byla na návštěvě zrovna když jí paní pošťačka přinesla důchod. Podotýkám, že jsme se my dvě absolutně na ničem nedohodly, přesto jsme sehrály hereckou etudu, za kterou bychom zcela určitě získaly Oskara. Mamina v hlavní roli podepsala převzetí důchodu, vzala od pošťačky peníze, nasadila přesmutný výraz a otočila se ke mně se slovy: "Tak na, když už jsi kvůli tomu přijela" a podávala mi je. Mě nemusíte v podobných situacích dlouze strkat, tyhle kraviny mi jdou jaksi samy od sebe. Takže jsem hbitě přiskočila, vytrhla jsem jí peníze z ruky a povídám: "No ještě aby sis je chtěla nechat!". Pošťačka strnula a zírala. A mamina pokračovala: "A to mi je sebereš všechny? Nenecháš mi ani stovku?"
"Stovku? Na co by ti tak asi byla stovka? Bereš pár šupů a ještě by sis chtěla něco nechávat?". Mamina zalovila v kapse u zástěry, vytáhla kapesník a začala si s ním šmudlat přes oči. Ve skutečnosti do kapesníku chrochtala smíchy, ale pro člověka neznalého to vypadalo jako srdcervoucí pláč. "Tak mi nech aspoň padesátikorunu. Prosím tě....". "No, nechám ti dvacku, ta ti musí na týden stačit. Ale dávám ti jí jen proto, že je tady paní pošťačka, tak aby mě nepomluvila!" Pošťačka vypadala jak divák na tenise. Střídavě zírala na maminu, na mě, na maminu...., pak začala pomalu couvat ven dlouhou chodbou. To už jsme smíchy chrochtaly obě, já i moje vypečená mamina. 

Takže pokud někdo čekáte, že já dostanu někdy rozum, čekáte zbytečně !!! A já o něj vlastně ani nestojím :D