Kdo je bez úchylky, ať hodí kamenem
Když jsem minulý týden vložila příspěvek Úchylky" a prohlásila, že každý z nás má nějakou, okamžitě se ozvala Charlotta a hlásila, že ať přemýšlela jak přemýšlela, na žádnou svou úchylku nepřišla. Přesně podle rčení o potrefené huse. Ona nemá žádnou úchylku, áááááchacháááá.
Sedíme vedle sebe v restauraci na večeři. Měli jsme něco a hranolky. Pindáme a jíme, a najednou koukám, jak Charlotta rejdí vidličkou po talíři a jídlo jakoby rovná. Skoro bych řekla, jak vojáky do zákrytu. Její činnost mě tak zaujala, že jsem přestala jíst a začala ji usilovně pozorovat. Chtěla jsem přijít na to, co má tato činnost znamenat. Malá hranolka tam, velká sem. Pak ta samá velká na druhou stranu k malým, poměřit s ostatníma a zase postrkem na druhou stranu talíře. Při tom "úklidu" Charlotta normálně se všemi komunikovala, stihla u toho i jíst (asi ty hranolky, které měli nějak pod míru nebo co), a vidlička jí jezdila po talíři úplné rallye. Užasle jsem koukala na ni, do talíře, pak zase na ni. Úplně konsternována. Až si i ona všimla, že zírám střídavě na ni a na její cvičené hranolky. A pak zcela klidně prohlásila: "Nesnáším dlouhé hranolky."
Ale úchylku nemá žádnou. Kdepáááák.
P.S. Nakonec ty hranolky snědla všechny. Malé i velké. Ovšem - na řadu šly podle velikosti :)