Můj život s Kedíkem
Vždycky jsem chtěla mít psa. Velkého, co možná největšího. Ale bydlení v paneláku se mi nezdálo na život s velkým psem moc vhodné. Utěšovala jsem se, že na stará kolena, až se přesuneme na vesnici a bude i zahrada, tak si pořídíme óbrpsa.
Chceš-li pobavit Boha, sděl mu své plány. Takže i můj život prodělal jednoho dne velký kotrmelec a já zůstala v paneláku sama. Moje děti to tehdy vzaly za správný konec a pořídily mi pejska. Malé bílé klubíčko, které si mne hned získalo.
Dnes je tomu mému lumpovi 7 let. Je to můj parťák, kámoš, láska, ohřívátko do postele, prostě můj Kedíček.
Prosím, seznamte se.
Příspěvky
Koncert
23. 8. 2018
Včera mě vzala panička na procházku, kolem řeky z Vltavy na náměstí. Prej bude tam koncert.
Když je všude abnormální hic
12. 6. 2018
